Poukázky Zemské banky království Českého
(1918)

Koncem roku 1918 se projevoval akutní nedostatek oběživa. Bylo rozhodnuto o vydání nouzových platidel - poukázek, které zněly na koruny směnitelné za bankovky Rakousko-uherské banky. Jejich emisí byla pověřena Zemská banka království Českého. Pro výtvarné zpracování byly vybrány návrhy Alfonse Muchy. Již v závěru roku 1918 se však situace uklidnila a tisk poukázek byl zastaven.

Rakousko-uherská korunová měna
(1918 - 1919)

V okamžiku vyhlášení samostatného Československa u nás obíhala rakousko-uherská platidla. Mince byly z různých kovů a slitin včetně zlata. Na začátku I. světové války si lidé zlaté mince nechávali a nepouštěli je znovu do oběhu, protože se očekávalo zvýšení tržní ceny zlata nad nominální hodnotu mincí. Stát během války stahoval i mince z ostatních materiálů jako strategickou surovinu. V době vyhlášení československého státu se k rakousko-uherským bankovkám přidaly provizorní bankovky po 25 a 200 korunách, o jejichž zákonnou platnost na našem území vznik spor, avšak fakticky obíhaly.

Měnová odluka v r. 1919
(1919)

Na přelomu února a března 1919 došlo k měnové odluce. Jednalo se o organizačně složitou akci spočívající mimo jiné v uzavření hranic, zastavení přeshraničního pohybu osob, mezinárodního poštovního styku a ve vypsání národní půjčky. Polovina obíhajících platidel byla zadržena, bankovky vyšších hodnot okolkovány a některé při té příležitosti staženy z oběhu. Mince naopak zůstaly ještě několik měsíců platné bez omezení, protože jejich měnový význam byl zanedbatelný. Měnová odluka se zdařila a byla hodnocena jako úspěšná, a to i přes řadu podvodů spojených s pašováním neoznačených bankovek a paděláním kolků.

Státovky Bankovního úřadu ministerstva financí
(1919 - 1926)

Přechodné oběživo bylo nutné nahradit definitivními československými platidly. Vzhledem k neexistenci cedulové banky nešlo o bankovky, ale státovky. Státovky,, tzv. I.emise byly uváděny do oběhu od července 1919 do února 1920. V letech 1920 - 1923 byla vydána tzv. II.emise tištěná v New Yorku. Státovky byly vyspělé technicky, ale neměly příliš vysokou výtvarnou úroveň. V roce 1921 byla obnovena činnost kremnické mincovny a začaly se razit první československé mince.

Národní banka Československá
(1926 - 1939)

Národní banka Československá převzala obíhající státovky jako své bankovky a chystala vydání nových, z nichž první byla vydána v roce 1926. V roce 1928 zahájila provoz Tiskárna bankovek NBČ, malý, ale velmi moderně zařízený grafický ústav, který produkoval špičkovou bankovní grafiku. Výtvarné pojetí československých bankovek bylo svěřeno Alfonsu Muchovi a po něm Maxu Švabinskému. V předválečném období byly také připravovány tzv. mobilizační státovky, malá a jednoduše tištěná platidla nízkých hodnot, jež měla nahradit mince v případě vyhlášení války a zvýšené potřeby barevných kovů.

Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze
(1939 - 1945)

Po okupaci a vyhlášení samostatného Slovenska zůstala v oběhu bývalá československá platidla. Na Slovensku byla poměrně rychle vyměněna za státovky a bankovky Slovenské národní banky. V českých zemích byla přeměna pozvolná, poslední československá platidla byla stažena z oběhu až na konci roku 1944. Vedení Tiskárny bankovek se podařilo zabránit nejen odvezení strojů do tiskárny Říšské banky ale i zajistit dostatečné zásoby bankovkového papíru pro poválečnou potřebu.

Poukázky Československého měnového úřadu
(1944 - 1945)

Na osvobozené území dovezla Rudá armáda jednoduché provizorní poukázky vyrobené v Sovětském svazu bez vědomí tuzemských i exilových československých emisních orgánů. Jejich oběh byl legalizován teprve později a byly označeny za poukázky Československého měnového úřadu.

Peněžní reforma 1945 a Národní banka Československá
(1945 - 1953)

Po obnovení Československa stále obíhalo několik měn: protektorátní, slovenská a na částech území i německá a maďarská. K peněžní reformě došlo 1. listopadu 1945. Byla stažena všechna papírová platidla (s výjimkou poukázek po 1 koruně) a emisní činnost převzala obnovená Národní banka Československá. Do oběhu bylo vydáno jednotné československé oběživo tvořené státovkami tzv. londýnské emise a platidly tuzemské výroby. Byla obnovena ražba mincí ve Státní mincovně v Kremnici.

Státní banka československá a peněžní reforma 1953
(1953 - 70. léta)

Po vzniku Státní banky československé se připravovalo vydání formálně správných bankovek, k jejich vydání však nedošlo kvůli peněžní reformě vyhlášené k 1. červnu 1953. Všechna platidla byla z důvodu utajení vyrobena v Sovětském svazu. Tato platidla měla nízkou technickou i výtvarnou úroveň. K jejich výměně docházelo postupně v průběhu let 1958 – 1964. Od roku 1957 byla ražena mince po 1 koruně se zobrazením klečící ženy sázející lipovou ratolest. Tento motiv se pak na mnoho let stal symbolem československé měny.

Nové soustavy mincí a bankovek Státní banky československé
(1970 - 1989)

Od poloviny 70. let proto byla připravována nová emise. Kvůli sporům o ideovou náplň však byla její realizace o mnoho let posunuta a první hodnota vyšla až v roce 1985. Emisi se však nepodařilo zcela dokončit. Stokoruna s portrétem Klementa Gottwalda navíc vzbudila na podzim roku 1989 nevoli části obyvatelstva, a tak byl na začátku roku 1990 obnoven tisk předchozího vzoru 1961.

Státní banka československá jako centrální banka
(1989 - 1993)

Po listopadové revoluci v roce 1989 mince i bankovky formálně zastaraly – změnil se název státu i státní znak. Bankovky bylo nutné modernizovat rovněž z hlediska technického provedení, aby se omezila možnost falsifikace. V roce 1991 byla vypsána soutěž na výtvarné návrhy, ale nebyl vybrán vítěz. Státní banka československá si následně vybrala k realizaci návrhy Oldřicha Kulhánka. I tuto emisi předběhl politický vývoj, návrhy musely být upraveny na bankovky budoucí samostatné České republiky. Totéž potkalo soustavu mincí, vybíraly se výtvarné návrhy, ale k ražbě již nedošlo.

Česká národní banka
(1993 - současnost)

Během příprav na rozdělení republiky se chystalo i přechodné označení platidel. Měnová rozluka 8. února 1993 byla stejně jako v roce 1919 legislativně i organizačně náročnou akcí. Byly okolkovány bankovky nejvyšších hodnot a vydány nové české bankovky i mince. Bankovky hodnot po 50, 100, 200, 500, 1 000 a 5 000 korunách doplnila v roce 1994 ještě dvacetikoruna a v roce 1996 dvoutisícikoruna. V letech 1994 - 2009 byla většina hodnot vydána opakovaně v nových vzorech s úpravami designu a zvýšenou ochranou proti padělání.