1000 K bankovka Rakousko-uherské banky, avers (1912)
1000 K bankovka Rakousko-uherské banky, avers (1912)

V okamžiku vyhlášení samostatného československého státu obíhaly na jeho území rakousko-uherské mince a bankovky. Kovové oběživo tvořily teoreticky mince po 1 a 2 haléřích z tombaku, 10 a 20 haléřích z niklu, 1, 2 a 5 korunách ze stříbra a plnohodnotné mince po 10, 20 a 100 korunách ze zlata. Rakousko-uherská korunová měna, zavedená v roce 1892, byla totiž měnou standardu zlaté devizy s faktickým oběhem zlatých mincí. Zlaté a stříbrné mince však byly na začátku I. světové války obyvatelstvem spekulativně thesaurovány, neboť se očekávalo zvýšení tržní ceny obsaženého drahého kovu nad hodnotu danou nominálním kovovým obsahem mincí. Mince z měděných slitin a čistého niklu pak v průběhu války stahoval i stát jako strategickou surovinu na válečný materiál. Původní mince korunové měny byly proto v oběhu doplněny mincemi po 2 a 20 haléřích ze železa a 10 haléřích z alpaky. Železné mince byly v okamžiku vyhlášení Československa vyráběny v obou posledních rakousko-uherských mincovnách ve Vídni a Kremnici a jako jediné také fakticky obíhaly.

Papírové oběživo tvořily bankovky Rakousko-uherské banky po 10, 20, 50, 100 a 1 000 korunách, které byly v průběhu války doplněny nižšími hodnotami po 1 a 2 korunách, právě k nahrazení chybějících mincí. V den vyhlášení československého státu byly vydány ještě hodnoty po 25 a 200 korunách s jednoduchým obrazcem jen na jedné straně, o jejichž zákonnou platnost na našem území vznik spor, avšak fakticky obíhaly. Naopak do československého oběhu již nebyla připuštěna poslední a nejvyšší hodnota po 10 000 korunách, vydaná Rakousko-uherskou bankou až v listopadu 1918, i když zejména v bankách s německým kapitálem či úzkými styky s dalšími nástupnickými státy monarchie byla ochotně přijímána.

Za tohoto stavu oběživa převzalo zákonné měnové kompetence československé ministerstvo financí v čele s jeho prvním ministrem Aloisem Rašínem, avšak zásobování filiálek Rakousko-uherské banky na našem území hotovostí zůstalo pod faktickou kontrolou rakouského a uherského hlavního ústavu jako výkonných orgánů pro oblast Předlitavska a Zalitavska.