Vývoj ročního limitu pro nákup volných měn rezidenty
Vývoj ročního limitu pro nákup volných měn rezidenty

Devizovým zákonem č.528/1990 Sb. byla zavedena omezená (tzv. vnitřní) směnitelnost koruny s prvky směnitelnosti vnější. Jejím hlavním rysem byl volný přístup podnikatelských subjektů k devizovým prostředkům pro potřeby úhrady jejich peněžních závazků vůči nerezidentům (s výjimkou závazků vyplývajících z dluhopisů znějících na českou měnu se splatností do jednoho roku). Systém vnitřní směnitelnosti byl v prvopočátku spojen s jistými riziky a také devizové rezervy byly relativně nízké. Proto byla dočasně zavedena některá opatření, která umožňovala státu administrativně regulovat poptávku po devizách. Vedle ročního limitu pro nákup devizových prostředků fyzickými osobami (limit postupně zvyšován až na 100 tisíc korun v roce 1995, ale ještě v říjnu téhož roku zcela zrušen) k těmto opatřením patřily rovněž povinnost konzultovat platební podmínky u objemově větších dovozů a 20% přirážka na dovoz spotřebního zboží. Podnikatelské subjekty i fyzické osoby podléhaly úplné nabídkové povinnosti, tj. musely veškeré získané devizové prostředky odprodávat tuzemským devizovým bankám, případně je uložit na své devizové účty vedené v tuzemských bankách.

Devizový režim uplatňovaný vůči nerezidentům byl mnohem liberálnější. Devizové předpisy je nijak neomezovaly, pokud šlo o přímé či portfoliové investice v ČR. Nerezidenti mohli rovněž zcela volně nakupovat tuzemské cenné papíry a mít účty v české měně u tuzemských bank. Omezen byl pouze transfer korunových prostředků z účtů nerezidentů v ČR do zahraničí a rovněž směna těchto korunových prostředků do cizích měn.

Stabilizace makroekonomického vývoje (viz Ekonomický vývoj na území České republiky) a rostoucí devizové rezervy odrážející narůstající příliv kapitálu vytvářely podmínky pro postupné zmírňování devizových omezení. Novým devizovým zákonem č.219/1995 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. října 1995, byla zavedena vnější směnitelnost české koruny. Jejím základním rysem byla plná liberalizace položek běžného účtu platební bilance (zejména platby související s pohybem zboží a služeb) a významná liberalizace položek finančního účtu, obzvláště pokud jde o příliv kapitálu. Byl zrušen roční limit pro nákup devizových prostředků fyzickými osobami, nabídková povinnost a omezení právnických osob volně zřizovat devizové účty u bank působících na území ČR. Nový devizový zákon rovněž umožňoval volný odkup zůstatků české měny od nerezidentů bez ohledu na to, v jakém období a z jakých operací byly získány, a provádění plateb a převodů do zahraničí v české měně, tj. připouštěl volný oběh koruny v zahraničí.

Fronta před pobočkou České banky po vyhlášení odebrání licence (1995), Zbyněk Stanislav, ČTK
Fronta před pobočkou České banky po vyhlášení odebrání licence (1995), Zbyněk Stanislav, ČTK

V dalších letech byly postupně odstraňovány zbývající devizové restrikce. Významnou roli pokud jde o načasování jednotlivých liberalizačních kroků sehrála příprava na vstup České republiky do OECD a zejména do EU, který byl těmito kroky podmíněn. Nepříznivý ekonomický vývoj ovlivněný měnovými turbulencemi v květnu 1997 liberalizační kroky naopak poněkud pozdržel. Počátkem ledna 1999 byly všechny do té doby regulované operace s výjimkou zřizování a vedení účtů rezidentů v zahraničí a nabývání tuzemských nemovitostí nerezidenty liberalizovány na základě nařízení vlády č.129/1998 Sb.

Regulace zahraničních účtů rezidentů byla zrušena 1. ledna 2001. Nabývání tuzemských nemovitostí nerezidenty bylo mnohem ožehavějším problémem, neboť mělo citlivé společensko politické aspekty a vyžadovalo změnu devizového zákona. Proto bylo realizováno ve dvou krocích. Nejprve bylo uvolněno jen nabývání tuzemských nemovitostí pobočkami a zastoupeními zahraničních společností pro účely podnikání na území ČR a konečná liberalizace nabývání tuzemských nemovitostí společnostmi a občany EU byla spojena až s novelizací devizového zákona ke dni vstupu ČR do EU. Ke dni vstupu ČR do EU bylo třeba rovněž odstranit zbývající omezení v oblasti volného pohybu kapitálu. U přímých investic se jednalo především o omezení pro vstup zahraničních investorů do sektoru telekomunikací a letecké dopravy, v oblasti finančního trhu pak o vydávání dluhopisů a cenných papírů kolektivního investování, existující omezení bylo třeba odstranit i v oblasti pojišťovnictví, bankovnictví a poskytování investičních služeb.