Sborník z workshopu k cílování inflace (1998)

Po opuštění režimu souběžného fixování kurzu a cílování peněžní hladiny bylo na sklonku roku 1997 rozhodnuto přijmout nový režim měnové politiky – cílování inflace. Tento režim narozdíl od předchozího režimu nepoužívá žádný zprostředkující cíl a zaměřuje se přímo na dosahování cíle v podobě nízké a stabilní inflace. Česká republika se tak stala první post-komunistickou zemí, která přijala režim cílování inflace, a to s cílem dosáhnout snížení inflace na žádoucí, ve vyspělém světě obvyklou nízkou úroveň. V prvních letech byly inflační cíle stanoveny pro tzv. čistou inflaci, tj. pro index spotřebitelských cen očištěný o vliv regulovaných cen a změn nepřímých daní. Úpravy regulovaných cen a daní byly v období transformace významnou složkou inflace, ležící mimo dosah měnové politiky. Cíle byly stanovovány v podobě intervalu a jejich plnění bylo stanoveno pouze pro poslední měsíc v roce. Později byl vyhlášen okruh tzv. výjimek z plnění inflačního cíle, zahrnující exogenní a nepředvídatelné faktory (světové ceny surovin, energií a komodit, nefundamentální vývoj kurzu, změny v podmínkách zemědělské výroby, živelní situace), které leží zcela či v převažující míře mimo dosah opatření měnové politiky, a opravňují tudíž měnovou politiku k tomu, aby bezprostředně nereagovala na zmíněné nárazy.

V průběhu času docházelo k postupným úpravám v režimu cílování inflace. Počínaje rokem 2002 byly inflační cíle stanovovány v podobě indexu spotřebitelských cen, který je veřejnosti srozumitelnější, a může tudíž lépe ukotvovat inflační očekávání. Pro roky 2002 až 2005 byl cíl stanoven v podobě lineárně klesajícího pásma ze 3 až 5 % v lednu 2002 na úroveň předpokládané cenové stability (2 až 4 %), které mělo být dosaženo v prosinci 2005. Od počátku roku 2006 byl cíl stanoven v podobě jedné hodnoty. Ta byla stanovena na 3 %, což odpovídalo středu předchozího cílového pásma. Současně se ČNB zavázala, že bude reagovat svou měnovou politikou tak, aby se inflace od tohoto cíle neodchýlila o více než jeden procentní bod oběma směry. Inflační cíl byl od ledna 2010 snížen na 2 % (viz ČNB, 2010).

K významným změnám došlo i v oblasti tvorby prognóz a komunikace měnové politiky. Prognostický aparát ČNB se v čase neustále vyvíjel a od července roku 2002 ČNB jako jedna z prvních bank na světě ve svých prognózách upustila od předpokladu neměnných úrokových sazeb. Souběžně se zdokonalováním predikčních technik se zvyšovala i otevřenost ČNB. Od počátku roku 2008 začala ČNB zveřejňovat trajektorii sazeb konzistentní s prognózou v číselné podobě a jmenovité hlasování členů bankovní rady o změně úrokových sazeb. Od počátku roku 2009 začala ČNB zveřejňovat i trajektorii kurzu konzistentní s prognózou. Stala se tak jednou z nejvíce transparentních centrálních bank na světě.