Narozen 19. 2. 1878 v Lazcích (okres Olomouc), zemřel 29. 3. 1931 v Praze, český agrární politik, národohospodář a publicista. Absolvoval odbornou mlynářskou školu v saském Dippoldiswalde a následně si doplnil vzdělání studijními cestami po Německu. Od roku 1899 byl statkářem ve Střelicích u Uničova, kde rozvinul rozsáhlou hospodářsko-organizační a osvětovou činnost. Politicky činný byl nejprve v radikálně-pokrokové straně a od roku 1904 se stal čelným představitelem agrární strany na Moravě. Nejprve působil jako šéfredaktor Selských listů a následně od roku 1909 vydával vlastní list „Moravský venkov“. Profiloval se jako propagátor agrárního družstevnictví a budování zemědělského školství a výzkumnictví. V letech 1913–1918 působil jako poslanec moravského zemského sněmu a přísedící zemského správního výboru. Za 1. světové války se stal předsedou odbočky Státního válečného obilního ústavu pro Moravu v Brně a zároveň místopředsedou Říšského obilního ústavu ve Vídni. Po vzniku Československé republiky se stal poslancem Národního shromáždění (1918–1922). Jako expert agrární strany na národohospodářské otázky se stal v době Tusarovy vlády rudozelené koalice ministrem financí (1919–1920). V roce 1920 byl zároveň pověřen správou ministerstva pro zásobování lidu. V druhé Tusarově vládě se pak stal ministrem obchodu a po odchodu Karla Práška z postu ministra i správcem ministerstva zemědělství. V roce 1922 rezignoval na svůj poslanecký mandát a plně se věnoval jen hospodářské činnosti. Od roku 1922 zasedal ve funkci prezidenta ve správní radě Anglo-československé banky. Ve své činnosti organizační se podílel na vybudování zemědělského družstevnictví, zejména v oblasti sladařství, lihovarnictví a rolnického cukrovarnictví. Stál v čele Svazu zemědělských podniků družstevních a Jednoty řepařů na Moravě. Významně se zasloužil i o rozvoj agrárního školství zejména v roce 1924, kdy se spolupodílel na založení Československé akademie zemědělské.