Obnovení členství v MMF a Světové bance (1990), AP

Základy k dvoustupňovému uspořádání bankovního systému byly položeny v lednu 1990, kdy vstoupily v platnost již na sklonku totalitního období připravené zákony č. 130/1989 o Státní bance československé a č. 158/1989 o bankách a spořitelnách. Podstatou této změny bylo přesunutí depozitní a úvěrové činnosti i ostatních obchodních bankovních aktivit z centrální banky do komerčních bank.

SBČS získala postavení a kompetence obvyklé ve vyspělých zemích. Při realizaci měnové politiky byla nezávislá na vládě a získala některé nové pravomoci. Komerční banky začaly postupně vykonávat svoji standardní činnost – získávat vklady a poskytovat úvěry na tržních principech, provádět pro klienty obchody na domácích i zahraničních finančních trzích, vydávat platební karty atd. Počet komerčních bank byl v počátku velmi malý, ale rychle rostl. Zatímco ke konci roku 1990 vyvíjelo činnost pouze 9 bank, ke konci roku 1992 již 37 bank a ke konci roku 1994 dokonce 55 bank. Struktura bankovního systému se stala rozmanitou, převládajícím typem ale byly univerzální obchodní banky, které mohou vykonávat širokou škálu činností včetně investičního bankovnictví. Vznikaly však rovněž spořitelny, specializované banky (např. Exportní banka, Českomoravská záruční a rozvojová banka a pod.), hypotéční banky a stavební spořitelny. Český bankovní systém byl již od počátku velmi otevřený vůči zahraničí. Značná část nově vzniklých bank byla vlastněna zahraničními bankami a domácí banky byly na konci devadesátých let privatizovány velkými nadnárodními finančními skupinami.