V roce 2020 se světová ekonomika po několikaletém období stabilního růstu ocitla v nejhlubším útlumu od globální finanční krize z let 2008–2009. Spouštěčem tohoto hospodářského otřesu byla pandemie covidu-19, která vedla k bezprecedentním omezením ekonomické aktivity napříč zeměmi i odvětvími. V reakci na rychlé šíření viru přijaly vlády – včetně vlády ČR – rozsáhlá protiepidemická opatření, jež zásadně ovlivnila fungování trhu práce, globální obchodní řetězce i spotřebitelské chování. Nejvíce zasaženými odvětvími se staly služby, zejména cestovní ruch, pohostinství a kultura, negativní dopady se promítly i do průmyslové výroby a mezinárodního obchodu. Výsledkem byl prudký pokles hospodářského výkonu, rostoucí nejistota na finančních trzích a zvýšená potřeba zásahů hospodářské politiky s cílem zmírnit ekonomické důsledky pandemie.

Na bezprecedentní situaci reagovala ČNB kombinací měnověpolitických a makroobezřetnostních opatření, která byla zacílena na zmírnění dopadů pandemie na cenovou a finanční stabilitu a na podporu tuzemské ekonomiky. Do začátku května 2020 přikročila bankovní rada k trojímu snížení měnověpolitických úrokových sazeb, přičemž základní úroková sazba poklesla v souhrnu o dva procentní body až na 0,25 %. Celkové měnové podmínky byly dále uvolněny výrazným oslabením kurzu koruny, který zareagoval na zhoršení sentimentu na finančních trzích a zafungoval tak jako přirozený stabilizátor. Další opatření byla zaměřena na podporu likvidity tuzemského bankovního sektoru. Bankovní rada také rozhodla o postupném snížení sazby proticyklické kapitálové rezervy s cílem podpořit schopnost bank financovat reálnou ekonomiku a pokrýt potenciální úvěrová rizika. V oblasti hypoték ČNB uvolnila pravidla pro jejich poskytování a ve spolupráci s ministerstvem financí iniciovala tzv. úvěrové moratorium, které dlužníkům umožnilo pozastavit splácení svých závazků po dobu 3 nebo 6 měsíců.

Klíčovou roli při zmírňování ekonomického propadu převzaly veřejné finance. Bez jejich aktivní podpory nejvíce postižených oborů či oblastí by zřejmě došlo k ještě dramatičtějšímu poklesu hospodářské aktivity a skokovému zvýšení nezaměstnanosti. I přes všechna stabilizační opatření fiskální, měnové i makroobezřetnostní politiky poklesla česká ekonomika v roce 2020 o více než 5 %, což byl nejvýraznější propad ekonomiky od vzniku samostatné ČR.

Růst reálného HDP

Pandemie covidu významně ovlivnila hospodářský vývoj i v roce 2021. V počátečních měsících roku výrazně utlumila ekonomickou aktivitu protiepidemická opatření. Jejich uvolnění během jara pak přineslo ekonomické zotavení. Podzimní vlna pandemie a související opatření pak hospodářský růst zbrzdila již podstatně méně. Tuzemská ekonomika tak po období výrazného propadu začala opět meziročně růst a zároveň vykazovat známky přehřívání. Tahounem ekonomického růstu se stala spotřebitelská poptávka. Domácnosti si totiž s návratem do normálního života vynahrazovaly část spotřeby, kterou musely během pandemických uzavírek odložit. Své výdaje financovaly z rychlého růstu mezd i z nahromaděných úspor. Spotřební apetit domácností podpořila i výrazně uvolněná fiskální politika, konkrétně různé formy státní podpory v době pandemie, zrušení superhrubé mzdy či valorizace důchodů nad rámec stanovený zákonem. Na tuzemskou ekonomiku zároveň po celý rok značně dopadaly problémy v globálních výrobních a dodavatelských řetězcích, což vedlo k omezením a odstávkám výrob zejména v automobilovém průmyslu a významně brzdilo exportní výkonnost české ekonomiky. Navzdory těmto problémům se tuzemská ekonomická aktivita začala postupně zotavovat a v úhrnu za celý rok 2021 vzrostla o 4 %. Další vlny pandemie covidu se v České republice objevily i v následujícím roce, jejich dopady na ekonomický vývoj však byly již relativně slabé.

České firmy vedle toho od začátku roku 2021 čelily rychle rostoucím zahraničním nákladům. Pandemie totiž způsobila značné poruchy v mezinárodním obchodě a výrobních řetězcích, které vedly k nedostatku komponent a materiálů. To se projevilo ve strmém růstu průmyslových výrobních cen v eurozóně. Od konce roku 2021 byla česká ekonomika navíc zasažena prudkým zdražením zemního plynu a elektřiny, které bylo ještě umocněno po vypuknutí války na Ukrajině v únoru 2022. Podobný cenový šok pak přišel v letních měsících, kdy se zastavily dodávky ruského plynu do Evropy. Ta v té době urychleně doplňovala své zásobníky před nadcházející zimou. Část nákladových tlaků pramenila i z domácí ekonomiky, kde vzhledem k přetrvávajícímu napětí na trhu práce docházelo k rychlému růstu nominálních mezd. Potíže na straně nabídky, zdražující výrobní vstupy, napjatý trh práce a silná a narůstající spotřebitelská poptávka vedly v polovině roku 2021 k dynamickému nárůstu inflace, která se začala velmi rychle vzdalovat od 2% cíle.

Vývoj inflace a základní úrokové sazby ČNB

V reakci na mimořádně silné inflační tlaky a ve snaze navrátit inflaci k 2% cíli začala ČNB již v červnu 2021 zvyšovat úrokové sazby. Byla jednou z prvních centrálních bank, která identifikovala proinflační dopady pandemie covidu. Hlavní měnověpolitická úroková sazba během jednoho roku vystoupala až na 7 %, což byla nejvyšší hodnota od roku 1999. Rychle rostoucí úrokové rozpětí vůči sazbám v eurozóně a později i deklarovaná připravenost ČNB bránit nadměrným výkyvům kurzu koruny vedly spolu s dalšími tržními faktory k postupnému zpevňování koruny až na historicky nejsilnější hodnoty. Silná koruna tlumila cenové tlaky dovážené ze zahraničí a zpřísnila měnové podmínky i těm podnikům, kterým se do té doby dařilo vyhnout vysokým tuzemským úrokovým sazbám díky financování v eurech. V září 2022 pak dosáhla inflace svého vrcholu na úrovni 18 %, v následujícím roce pak došlo k jejímu rychlému poklesu směrem k 2% cíli.