V návaznosti na nepříznivý vývoj řady bank přistoupila ČNB na počátku roku 1996 k realizaci uceleného programu konsolidace malých bank (označovaného též jako Konsolidační program II) s cílem zabránit dominovému efektu v sektoru malých bank, jež by se mohl odrazit ve ztrátě důvěry v bankovní systém jako celek.

Konsolidační program II znamenal významné zpřísnění postupu bankovního dohledu k těm bankám, které nesplňovaly základní obezřetnostní pravidlo v hospodaření ( parametr reálné kapitálové přiměřenosti 8 %) a vyžadoval realizaci ozdravných programů za podpory akcionářů ohrožených bank. Program byl primárně orientován na subsektor malých tuzemských bank a vycházel z požadavku na plné pokrytí rizik z aktiv bank podle ohodnocení auditorů ke konci roku 1995.

Východiskem Konsolidačního programu II bylo promítnutí potenciálních rizik z aktivních operací do reálné ztráty bank, a to na základě výsledků externích auditů účetních závěrek za rok 1995. Banky, které neplnily limit minimální kapitálové přiměřenosti 8 %, byly vyzvány ke zpracování konsolidačních programů s cílem zabezpečit 8 % kapitálové přiměřenosti k 31. 12. 1996.

Zvláštní důraz přitom ČNB kladla na zvýšení výnosovosti banky, zkvalitnění systému řízení včetně managementu banky a zkvalitnění akcionářské základny. Předložené konsolidační programy pak byly posouzeny z hlediska jejich reálnosti a dostatečnosti k zastavení nepříznivého vývoje a projednány s jednotlivými bankami.

Přijatá opatření v rámci Konsolidačního programu II se realizovala ve 4 formách:

• Snížení základního jmění banky a zavedení nucené správy
  Nucená správa byla zaváděna v případech, kdy existovala šance na revitalizaci banky, ale management a rozhodující akcionáři nebyli schopni tento proces zajistit či dokonce samotné jejich působení ohrožovalo pozici banky. Další jednání a opatření vycházela z posouzení možností oživení banky prostřednictvím navýšení základního jmění novými investory nebo fúzí s jinou bankou, případně byla volena cesta ukončení činnosti banky formou konkurzu nebo likvidace.
• Ukončení činnosti banky
  Odnětí povolení působit jako banka bylo zvoleno v případech velkého rozsahu ztrát a minimální možnosti dalšího působení banky a neochoty nebo neschopnosti akcionářů či nových investorů podílet se na krytí ztrát z dřívější činnosti banky.
• Odprodej banky s předpokladem budoucí fúze
  V případech, kdy existoval zájem jiné banky na převzetí obchodní sítě a rozhodující části aktiv a pasiv, podpořila ČNB odprodej jiné bance s předpokladem budoucího začlenění této akvizice do struktury kupující banky.
• Navýšení základního jmění stávajícími akcionáři nebo novým investorem
  Tento způsob byl zvolen v případech, kdy stávající akcionáři nebo noví investoři vyjádřili ochotu realizovat program konsolidace banky a navýšit základní jmění bank k pokrytí identifikovaných ztrát (Banka Haná, Moravia Banka, Universal banka).

Z celkového počtu 18 malých bank bylo v rámci Konsolidačního programu II řešeno 15 bank, u 9 z nich bylo nutno situaci řešit odnětím licence, zavedením nucené správy nebo převzetím jinou bankou. V ostatních případech došlo ve spolupráci se stávajícími akcionáři, případně novými investory k navýšení základního jmění, které pokrylo tehdy identifikované potenciální ztráty z hospodaření bank.

Podrobnější informace o realizaci Konsolidačního programu II lze nalézt v dokumentu Zpráva o činnosti bankovního dohledu v České republice 1990-1999 (odkaz na hlavní web ČNB).