Narozen 31. 5. 1888 v Hostěradicích u Jílového (okres Praha-západ), zemřel 1. 5. 1953 v Praze, národohospodář. Vystudoval práva na české univerzitě v Praze, která si dále doplnil studiem na pojišťovacím oddělení Českého vysokého učení technického. Svoji praktickou činnost zahájil v roce 1912 nejprve jako soudní praktikant, ale již v následujícím roce nastoupil jako úředník do Ústřední jednoty hospodářských družstev, která sloužila jako centrála agrárních družstevních podniků. Již od roku 1920 se stal jejím generálním ředitelem. Od roku 1926 byl členem bankovní rady Národní banky československé, v letech 1933–1939 viceguvernérem. Od února do března 1939 zastával po Karlu Englišovi post guvernéra Národní banky Česko-Slovenské. Od roku 1939 do roku 1945 byl pak guvernérem Národní banky pro Čechy a Moravu, kdy se i přes tvrdý okupační tlak snažil o uchování alespoň zbytku její samostatnosti. Jako přední organizátor a teoretik českého zemědělského družstevnictví byl jedním z hlavních národohospodářských expertů agrární strany v meziválečném období. Již v průběhu svých studií se zabýval otázkami zemědělské kooperace. S těmito tématy přispíval do řady zemědělských časopisů (např. Venkova) a pracoval ve Sdružení venkovských akademiků. Jako expert na zemědělské družstevnictví již od roku 1917 přednášel jeho základy na ČVUT. Proto se také stal jednou z vůdčích postav agrárního vzdělávání, kterou představovala Zemědělská akademie. Významně se angažoval i v mezinárodním družstevním hnutí a byl členem vědecké rady Mezinárodního ústavu zemědělského v Římě a Mezinárodního ústavu pro družstevní studium v Paříži. Byl také autorem celé řady monografií o československém družstevnictví a lidovém peněžnictví.