Narozen 5. 5. 1873 v Novém Rychnově (okres Pelhřimov), zemřel 27. 11. 1942 v Praze, český národohospodář, právník a publicista. Vystudoval práva na české Karlo-Ferdinandově universitě v Praze. V roce 1902 nastoupil jako úředník do Městské spořitelny Pražské, v níž zastával od roku 1917 místo ředitele a v letech 1922–1926 post vrchního ředitele. Za 1. světové války se jako člen Maffie aktivně zapojil do protirakouského odboje. Aktivně se spolupodílel na měnové odluce v roce 1919. V letech 1919–1926 byl místopředsedou bankovního výboru Bankovního úřadu ministerstva financí. Do něho byl nominován nejen jako stoupenec Rašínovy národohospodářské koncepce, ale také jako představitel československého spořitelnictví, neboť vzhledem k významu Městské spořitelny Pražské zastával také post předsedy Svazu československých spořitelen. Kromě toho zastupoval Československou republiku ve finanční komisi Společnosti národů, kde mimo jiné prosadil společný postup členských zemí proti penězokazectví. Účastnil se řady evropských hospodářských konferencí např. v Janově, v Londýně apod. V letech 1926–1934 byl prvním guvernérem Národní banky Československé. Jako zastánce silné československé koruny se stavěl zejména ve 30. letech proti návrhům na provedení její devalvace. Proto, když došlo k jejímu uskutečnění v roce 1934, podal v únoru téhož roku demisi. Vzhledem k jeho zkušenostem z mezinárodní diplomacie byl následně vládou jmenován zmocněným ministrem Československé republiky pro mezinárodní finanční jednání (vedl např. jednání o britské půjčce po Mnichovské dohodě v roce 1938). Koncem 30. let zastával významné posty ve správních radách řady československých podniků, do nichž byl nominován Živnostenskou bankou (např. Severní dráha Ferdinandova, Škodovy závody, Československá zbrojovka).