Měnová politika v období protektorátu
Telegram BIS ohledně převodu zlata (1939) |
Krátce po německé okupaci zbytkového území ČSR a vytvoření tzv. Protektorátu Čechy a Morava (16.3.1939 – 75/1939 Sb.) nadiktovala Říšská banka pro korunu značně nevýhodný kurz 10 korun za 1 říšskou marku. Včleněním Protektorátu do říšského celního území, ke kterému došlo 1.října 1940, koruna přestala být samostatnou měnou a stala se jen nominálním zlomkem (desetinou) říšské marky (viz Kurzový vývoj a zlatá měna).
NBČ byla 31. března 1939 přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu (NBČM) a byla prakticky podřízena Říšské bance, jejíž zmocněnec ovlivňoval činnost NBČM. Vážným ekonomickým důsledkem celní unie byla likvidace autonomie NBČM v devizové oblasti. Samostatný platební styk Protektorátu se zahraničím byl zrušen. Velká část zlatých československých rezerv (viz Československé zlato) byla převedena do Německé říše.
Podhodnocený kurz koruny vůči marce působil inflačně na vývoj domácích cen. K tomu se přidala skutečnost, že nadhodnocené říšské marky, které byly na celém území protektorátu přijímány a dostávaly se z peněžního oběhu do pokladen NBČM, byly odváděny Říšské bance. Takto vzniklé pohledávky NBČM vůči Říšské bance nebyly vyrovnávány. Ke konci války se jednalo o protihodnotu 15,3 miliard korun a v NBČM ještě zůstalo marek za 1,4 miliardy korun.
Obdobně byly financovány dodávky českého průmyslu a zemědělství do říše. Ke konci války zůstaly z tohoto důvodu neuhrazeny pohledávky NBČM v hodnotě 57,9 miliard korun. Příjmy a výdaje z českého obchodu s třetími zeměmi byly zúčtovávány na tzv.ústředním clearingu v Berlíně. Vývozní pohledávky inkasovalo Německo a české straně byla u Německé zúčtovací pokladny v Berlíně připisována protihodnota v říšských markách. České aktivum na tomto účtu činilo na konci války protihodnotu 14,8 miliardy korun. Přes trezory NBČM navíc putovalo do Říšské banky i židovské zlato (dle neúplné evidence více než 600 kg). Státní rozpočet byl nucen platit tzv. matrikulární příspěvek, který byl určen „na krytí válečných výdajů“. Ten se každoročně progresivně zvyšoval a na poslední rok války dosahoval 270 % rozpočtové kapacity Protektorátu. Matrikulární příspěvek předepsaný v celém období Protektorátu dosáhl 53,5 miliardy korun (Vencovský, 2003).
Důsledkem byla vysoká inflace v Protektorátu. I když byly ceny regulovány, úředně stanovené spotřebitelské ceny se v období březen 1939 až duben 1945 zvýšily o 62 % a velkoobchodní ceny o 59 %. Ještě vyššího růstu dosahovaly ceny na černém trhu.