Počátky platebního styku
(do roku 1939)

V 19. století došlo k výraznému růstu plateb bez hotových peněz, nejčastěji prostřednictvím žirových účtů. Rychlost a složitost vzájemného proúčtování závisela na tom, u kterého finančního ústavu se oba účty nacházely. V případě rozdílných subjektů docházelo k dohodě, že se místo vzájemného vyrovnávání závazků zaplatí až konečné saldo nadřízené centrále. Formálně vše zastřešovala tzv. odúčtovací sdružení, v jejichž čele stál zástupce cedulové banky.

Platební styk během II. světové války a těsně po ní
(1939 – 1950)

Během okupace byla většina žirocentrál propojena s říšskými, aby se usnadnila koncentrace finančních prostředků na jejich účtech a následně i hladký převod do Říše. Týkalo se to účtů lidového peněžnictví stejně jako Národní banky pro Čechy a Moravu nebo Poštovní spořitelny. Trh s cennými papíry stál dlouho mimo dohled Národní banky, spravovala jej Pražská súčtovaní banka. V r. 1942 ji převzala Národní banka a přetvořila na Sběrnou banku cenných papírů. Po roce 1948 se sjednotil platební styk na všech úrovních (např. jednotné účty podniků) a hlavní část zodpovědnosti za bezhotovostní platební styk byla svěřena Poštovní bance.

Okruhový platební styk v SBČS
(1950 – 1952)

V tomto období byly zavedeny dva významné prvky platebního styku. Prvním byl nový platební instrument – inkasní příkaz. Druhým bylo vytvoření tzv. okruhového platebního styku. Podstatou systému byly spojovací účty, na kterých se hromadily prostředky v rámci jednotlivých okruhů (okresní pobočky, kraje, Slovensko, celostátní zúčtovna). Okruhový platební styk se ukázal jako velmi náchylný k chybám. Docházelo proto k výraznému zpožďování plateb nebo k několikanásobnému zaúčtování.

Mezipobočkový platební styk v SBČS
(1952 – 1960)

Již v únoru 1952 byla situace neúnosná a byla založena „komise pro odstranění nedostatků platebního a zúčtovacího styku“. Ve spolupráci se sovětskými poradci navrhla nový systém, tzv. mezipobočkový platební styk. V něm neexistovaly zúčtovací okruhy s centrálními účtovnami. Místo nich byla zavedena oblastní a ústřední kontrola. Systém byl v dalších letech průběžně upravován a byly rušeny formy a procesy, které se neosvědčily. I přes tyto kvalitativní úpravy zůstávala platební morálka špatná, a proto vznikly pod dohledem SBČS zúčtovny, kterých se mohly účastnit jen řádně platící organizace a vyrovnávaly se vzájemným započtením.

Automatizace platebního styku a ABO
(70. – 80. léta 20. století)

Na přelomu 60. a 70. let došlo k první automatizaci bankovnictví. Budovala se výpočetní střediska na centrálách i pobočkách a vzájemně se propojovala. Od roku 1974 byly k dispozici rozsáhlé sestavy dat sloužící dále ke statistickým a analytickým účelům. V roce 1975 byl vytvořen přímý zúčtovací okruh mezi pobočkami centrální banky, na který byly napojeny ostatní bankovní ústavy, a tím byl položen základ pro moderní systém bezhotovostního placení. Rutinní provoz systému ABO – Automatizace bankovních operací – byl spuštěn v roce 1980.

Vznik systému mezibankovního platebního styku
(počátek 90. let – 1992)

S pádem totalitního režimu a otevřením finančního trhu, začala Státní banka československá evidovat řadu nově zakládaných bank, které také chtěly začít nabízet své služby veřejnosti. Dosavadní systém ABO se však jevil do budoucna jako nedostačující, a proto se centrální banka rozhodla přistoupit na zcela nový systém mezibankovního platebního styku. K jeho spuštění došlo v roce 1992.

Rozdělení Československa, měnová odluka v platebním styku
(1993 – 1995)

Jako prvotní krok pro kompletní odluku platebního styku při rozdělení Československa byla v Bratislavě zprovozněna kopie pražského systému. S koncem měnové unie (únor 1993) se dohodlo, že centrální banky obou zemí budou působit jako prostředník platebního styku: platby ze všech bank vlastní země budou směřovat do centrální banky, z ní do centrální banky druhé země a pak dále do banky určení. Existovaly dva zúčtovací okruhy, jeden s kurzem 1 : 1 a druhý vázaný na výši aktuálního kurzu obou národních měn vůči ECU, tehdejší virtuální evropské měně. V roce 1995 toto přechodné období skončilo a od té doby probíhá mezi oběma zeměmi standardní platební styk.

Vývoj platebního styku v samostatné České republice
(1993 – současnost)

Platební systém zajišťující mezibankovní zúčtování v českých korunách byl vyvinut ještě pro koruny československé a přetrval i po rozdělení země. Používá se pro něj název CERTIS - Czech Real-Time Interbank Systém. Provozování systému CERTIS se řídí Pravidly systému CERTIS, které vydala ČNB. ABO však nezaniklo, nadále jej využívá centrální banka k vedení svého účetnictví a k poskytování bankovních služeb státu. Pro evidenci krátkodobých dluhopisů se používal systém TKD (Trh krátkodobých dluhopisů), který je nyní nahrazen Systémem krátkodobých dluhopisů (SKD).