Veksláci na Václavském náměstí v Praze (1989), Doležal Michal, ČTK

Pro každé zboží byla v centrálně řízené ekonomice administrativně stanovena cena, která platila ve všech obchodech po celé republice, a to až do vyhlášení cenových úprav. Inflace tudíž de facto neexistovala a občasné cenové úpravy byly autoritami prezentovány jako v zásadě neinflační. Inflace se však projevovala skrytě, konkrétně v nedostatku určitého zboží (například maso, zelenina, elektronika apod.). To mělo za následek bujení různých forem černého trhu, na kterém byly vyšší ceny než byly administrativně stanovené. Klasickou ukázkou tohoto trhu byl tzv. podpultový prodej zboží.

Zvláštním případem černého obchodu byl tzv. veksl, který „těžil“ z velmi obtížného přístupu občanů k devizovým prostředkům. Tzv. nabídková povinnost jim totiž přikazovala odprodat devizy, které nějakým způsobem dostali (darem od příbuzných v zahraničí, úsporami ze zahraničních pracovních cest, atd.) v bance za úředně stanovený kurz. Na druhé straně byli v případě zájmu vycestovat na dovolenou do volnoměnových zemí nuceni žádat o devizový příslib. Ten ale obyčejní občané obvykle nedostali, protože objem prostředků vyčleněných na turistiku byl velmi malý (v průměru hluboko pod hodnotou 1 USD na obyvatele), a bylo proto těžké uspokojit i pouhé žadatele z okruhu prominentů režimu a jejich spřátelených osob. Kromě toho bylo možné získat maximálně jen 400 USD (či protihodnotu v jiných volných měnách), obvykle ale byla úspěchem i polovina této částky.

Prodejna podniku zahraničního obchodu Tuzex (1969), Havlíček Karel, ČTK

To vše vytvářelo podhoubí pro obchody veksláků, nicméně „zlatým dolem“ byl pro ně především obchod s poukázkami (tzv. bony, do oběhu dávány při směně volných měn v SBČS a bankách či při čerpání z tuzexových kont vedených v Živnostenské bance) v roce 1957 založeného podniku zahraničního obchodu Tuzex. Tento podnik se soustřeďoval na prodej západního zboží či zboží domácí provenience, určeného na vývoz do západních zemí, a byl založen proto, aby byl naplněn tzv. princip use and benefit (tj. že za volnou měnu si lze koupit západní zboží), což bylo podmínku autorit v západních zemích pro povolení transferů deviz a valut z volnoměnové ciziny do Československa.