Inflační cíle ČNB

Po opuštění režimu souběžného fixování kurzu a cílování peněžní hladiny bylo na sklonku roku 1997 rozhodnuto přijmout nový režim měnové politiky - cílování inflace. Tento režim na rozdíl od předchozího režimu nepoužívá žádný zprostředkující cíl a zaměřuje se přímo na dosahování cíle v podobě nízké a stabilní inflace. Česká republika se tak stala první postkomunistickou zemí, která režim cílování inflace přijala. V prvních letech byly inflační cíle stanovovány pro tzv. čistou inflaci, tj. pro index spotřebitelských cen očištěný o vliv regulovaných cen a změn nepřímých daní. Úpravy regulovaných cen a daní byly totiž v období transformace významnou složkou inflace, tato složka se však nacházela mimo dosah měnové politiky. Cíle byly stanovovány v podobě intervalu a jejich plnění bylo určeno pouze pro poslední měsíc v roce. Později byl vyhlášen okruh tzv. výjimek z plnění inflačního cíle, zahrnující exogenní a nepředvídatelné faktory - například světové ceny surovin, energií a komodit, změny v podmínkách zemědělské výroby, živelní pohromy a podobně. Tyto faktory leží zcela či převážně mimo dosah opatření měnové politiky, a opravňují tudíž měnovou politiku k tomu, aby na jejich dopady bezprostředně nereagovala.

V průběhu času docházelo k postupným úpravám a zdokonalování režimu cílování inflace. Od roku 2002 byly inflační cíle stanovovány v podobě indexu spotřebitelských cen, který je veřejnosti srozumitelnější a může tudíž lépe ukotvovat inflační očekávání. Pro roky 2002 až 2005 byl cíl stanoven v podobě lineárně klesajícího pásma ze 3 až 5 % v lednu 2002 na úroveň předpokládané cenové stability (2 až 4 %), které mělo být dosaženo v prosinci 2005. Od počátku roku 2006 ČNB přešla od používání cílového pásma k bodovému inflačnímu cíli s tolerančním pásmem. Bodový cíl v tehdejší výši 3 % v kombinaci s tolerančním pásmem ± 1 procentní bod tak plynule navázal na konec klesajícího cílového pásma. Od roku 2010 byl inflační cíl snížen na 2 % s tolerančním pásmem ±1 procentní bod.

K významným změnám došlo i v oblasti tvorby prognóz a komunikace měnové politiky. Od července 2002 ČNB jako jedna z prvních bank na světě ve svých prognózách upustila od předpokladu neměnných úrokových sazeb a přešla na tzv. nepodmíněnou prognózu, jejímž výstupem je implikovaná trajektorie úrokových sazeb. V roce 2008 ČNB nahradila původní jádrový model QPM (semistrukturální čtvrtletní predikční model) dynamickým stochastickým strukturálním modelem všeobecné rovnováhy označovaným jako g3. V roce 2019 byl tento model přepracován na základě poznatků z jeho využívání a aktuálních trendů v makroekonomickém modelování a nazván g3+. V roce 2024 byl model g3+ dále inovován mimo jiné v reakci na mimořádný ekonomický vývoj předchozích let. V témže roce ČNB také nechala provést - podobně jako řada dalších centrálních bank - externí posouzení analytického a modelového rámce své měnové politiky. ČNB tak neustále drží krok s nejnovějšími trendy v používání modelového aparátu na podporu měnověpolitického rozhodování.

Souběžně se zdokonalováním predikčních technik se zvyšovala i otevřenost ČNB. Od počátku roku 2008 začala ČNB zveřejňovat v číselné podobě prognózu úrokových sazeb konzistentní s prognózou a jmenovité hlasování členů bankovní rady o změně úrokových sazeb. Od počátku roku 2009 začala ČNB zveřejňovat i prognózu nominálního kurzu koruny vůči euru. Od února 2020 ČNB začala zveřejňovat jmenovité argumenty členů bankovní rady v záznamech z měnových jednání a od června 2022 začala zveřejňovat i jmenovité argumenty z jednání o finanční stabilitě. Tím došlo k posílení transparentnosti ČNB.