Guvernér Tůma na tiskové konferenci (2009)

Vlivem oslabeného kurzu koruny inflace ve druhé polovině roku 1997 vzrostla nad 10 %. Zprostředkující cíl v podobě peněžní zásoby sám o sobě nedostatečně ukotvoval inflační očekávání. Návrat k fixnímu kurzu by vedl k opětovnému nárůstu nerovnováh. Od roku 1998 proto ČNB přistoupila k režimu cílování inflace, který upouští od zprostředkujících cílů a zaměřuje se na plnění hlavního cíle – stabilní a nízké inflace (resp. žádoucího tempa snižování inflace, tj. dezinflace). Cenová stabilita jako hlavní cíl měnové politiky ČNB byl však v Ústavě ČR a v zákoně o ČNB kodifikován až v roce 2001. Cílování inflace brzy prokázalo svou efektivitu a přispělo k tomu, že inflace v průběhu roku 1998 poklesla na jednocifernou úroveň a na začátku roku 1999 činila necelá 3 %. ČNB v následujících letech postupně upravovala parametry tohoto režimu. V roce 2002 přešla od cílování tzv. čisté inflace k cílování celkové inflace a v témže roce přešla na tzv. nepodmíněnou prognózu, tedy upustila od předpokladu neměnných úrokových sazeb. Také v dalších letech režim cílování inflace dále rozvíjela a zdokonalovala, zvyšovala kvalitu analytického a prognostického aparátu a svoji transparentnost.

Cílování inflace prošlo těžkou zkouškou v roce 2008 a v následujících letech, kdy vlivem světové finanční a hospodářské krize a následné evropské dluhové krize výrazně poklesla ekonomická aktivita a narostla averze bank vůči riziku. Finanční krize ukázala na důležitost péče nejen o cenovou, ale i o finanční stabilitu. Měnová politika ČNB na hrozící krizi reagovala razantním snižováním měnověpolitických úrokových sazeb a zavedením dodávacích repo operací, které doplnily tradiční stahovací repo operace. Nepříznivý ekonomický vývoj donutil ČNB snížit úrokové sazby až na tzv. technicky nulovou úroveň. Pro další uvolnění měnové politiky začala ČNB na podzim 2013 využívat další nástroj měnové politiky, kurz koruny. Kurzový závazek na hladině 27 CZK/EUR – tedy závazek ČNB zabránit devizovými intervencemi posílení kurzu koruny pod úroveň 27 korun za euro – byl ukončen v dubnu 2017. Úrokové sazby se tak opět staly hlavním nástrojem měnové politiky ČNB.

Dalším zátěžovým testem pro měnovou politiku bylo propuknutí pandemie covidu-19 počátkem roku 2020. Přijímaná protiepidemická opatření nepříznivě zasáhla ekonomický vývoj prakticky ve všech zemích, a Česká republika nebyla výjimkou. ČNB s cílem zmírnit negativní dopady pandemie razantně snížila úrokové sazby a přijala další opatření na podporu finanční stability. I po odeznění pandemie však byla ekonomika vystavena pokračujícím vnějším šokům s dalekosáhlými ekonomickými dopady. K narušenému mezinárodnímu obchodu a poruchám ve výrobních řetězcích se přidalo prudké zdražení energií, které po vypuknutí války na Ukrajině v únoru roku 2022 dále citelně zrychlilo. To přispělo k výraznému nárůstu tuzemské inflace. V reakci na mimořádně silné inflační tlaky ČNB navýšila hlavní měnověpolitickou úrokovou sazbu až na 7 % v létě 2022. Přísná měnová politika a odeznění zahraničních nákladových tlaků vedly k poklesu inflace, která již na začátku roku 2024 poklesla zpět do blízkosti dvouprocentního cíle. V České republice tak byla obnovena cenová stabilita.

Vstupem do Evropské unie (EU) v květnu 2004 se ČR zavázala v budoucnu přijmout jednotnou evropskou měnu – euro. Po případném budoucím přijetí eura ČNB deleguje výkon měnové politiky na Evropskou centrální banku a současně se začne podílet na jejím rozhodování.