Narozen 20. 9. 1872 v Kralupech nad Vltavou, zemřel 22. 4. 1959, český národohospodář. Po studiích na Československé obchodní akademii působil nejprve v letech 1889–1898 v České bance Union, posléze přešel do Zemské banky království českého v Praze, v níž se v roce 1916 stal ředitelem obchodního oddělení. Po vzniku Československé republiky se významně podílel na provedení měnové odluky a strategie československé měnové politiky. Úzce spolupracoval s Aloisem Rašínem, jehož se stal důvěrníkem. V letech 1919 až do března 1926 byl vrchním ředitelem Bankovního úřadu při ministerstvu financí, který plnil funkci centrálního ústavu v Československé republice. V letech 1921–1922 zastával v úřednické vládě Eduarda Beneše post ministra financí. V této funkci se mu podařilo v Anglii a USA uzavřít zahraniční státní půjčku, která měla podpořit československou měnu poté, co její záznam na švýcarské burze poklesl na pouhých 5 centů. Od dubna 1926 do února 1934 byl vrchním ředitelem Národní banky Československé. Na protest s devalvací Kč opustil krátce po Vilému Pospíšilovi cedulový ústav a stáhl se jako hospodářský činitel do pozadí. V období okupace se stal členem představenstva Živnostenské banky.